Čím natáčím

11. února 2018 v 19:19 | Chuck |  Mix
Po prvním roce hraní vznikla myšlenka natočit naše střílení a podělit se s ostatníma o ten adrenalin. Od kámoše sem měl starý kompakt od Panasonicu, který natáčel v 640*480 a bez zvuku do *MOV formátu. Pro uchycení foťáku jsem vyrobil jednoduchý držák z plechu.
Čočku foťáku kryju nerezovým sítkem do vodovodních kohoutků. To je nalepeno chemoprenem na kroužku z tvrdého papíru. Kroužek z papíru je sundávatelný a drží za pomocí oboustranné lepící pásky. Chybějící zvuk jsem dohnal další kamerou na mobilu SE W900. Tu jsem namířil na sebe, takže už jedny z prvních videí mají pohled na střelce. Z videí bylo zhruba patrné co se tam děje a o další bojovníky nebyla nouze. Lidi se jen hrnuli a hrálo nás víc a víc.



Kompilace natočená Lumixem a SE W900:

Po pár letech jsem začal vydělávat a ceny sportovních kamer byly už přijatelné. Tak jsem se poohlížel po něčem kvalitním a odolném zároveň. Nakonec vyhrála Gopro Hero2.Než se pustím do hodnocení kamery, musím zmínit základní parametry.

Rozlišení snímače je počet pixelů /"buněk", které jsou citlivé na světlo. Čím víc je pixelů, tím detailnější bude záznam. Rozlišení samo o sobě je jen marketingový údaj a neříká nic o skutečné kvalitě záznamu. Pokud vybíráte foťák nebo kameru, mějte se vždy na pozoru, pokud se jedná o 4K nebo více než 12Mpx snímače! Snímače s větším rozlišením mají obvykle stejný fyzický rozměr jako předchůdce, jen je na nich více pixelů. Tím se musí na stejnou plochu vměstnat více pixelů, které musí být zákonitě menší. Menší pixely jsou méně citlivé na světlo a více náchylné k rušení vlastním šumem. Výsledek je takový, že čip s nižším rozlišením se za horších světelných podmínek chová mnohem lépe než stejný čip s vyšším rozlišením. Čip s nižším rozlišením má velké pixely a užitečný signál je v porovnání s vlastním šumem mnohem větší. Kdežto čip s větším rozlišením má menší pixely a jejich užitečný signál není ve srovnání s vlastním šumem natolik silný.

Digitální šum se nejčastěji projevuje červenými pixely, které jsou obzvlášť viditelné a rušivé. V takovém případě je lepší mít záznam s nižším rozlišením a zachovanými všemi barvami, než vysoce kvalitní barevný šum v HD rozlišení. Za horších světelných podmínek nebo tmy je obvykle větší rozlišení na škodu. V praxi to každý zná z youtube, kdy někdo nahraje sračko kvalitu zgrabovanou v 1080p. Je hezké mít historické video vykreslené do posledního detailu, ale pokud je zdroj kostičkovaný, ve výsledku to budou pořád kostičky. Jen vysoce kvalitní kostičky. Stejně tak najdete mp3 v 320kbps kvalitě, a při přehrávání zjistíte, že se jedná o zašuměnou 128kbps verzi která je jen převzorkovaná. S rozlišením snímačů je to obdobné a prakticky si jen kupujete "vysoce kvalitní šum".
Na závěr je nutné k říct, že za ideálních světelných podmínek dostanete s větším rozlišením opravdu lepší detaily a vykreslení barev. Jenže ideální podmínky málokdy nastanou a už obloha pod mrakem není dostačující pro kvalitní záběry bez šumu. V praxi se proto vyhněte čemukoliv co má rozlišení nad 1080p.

Rozměr snímače je důležitý údaj, který se u sportovních kamer často nedozvíme. Obvykle je tam titěrně malý čip a nemají se čím chlubit. V praxi není moc z čeho vybírat tak to uvádím aspoň pro výběr foťáku. Je to opravdu zásadní údaj, a pokud chcete to nejlepší, vyberte co největší rozměr snímače, co vám rozpočet dovolí. Ve zkratce se dá říct, že větší snímač umožní snímat obraz rychleji a s menším šumem. Obrovský bonus velkého snímače je možnost rozmazání pozadí za objektem tzv. bokeh. Toho se u malého snímače nedá dosáhnout a pozadí je slité s hlavním objektem. Největší snímače mají rozměr políčka klasického analogového kinofilmu tzv. "full frame". Ty najdete na poloprofesionálních a profi strojích. Cena takového foťáku začíná od 50 000kč.

Počet snímků za sekundu je údaj, na kterém jde orientačně odhadnout výkonost hardwaru kamery. Čím víc snímků kamera zvládne, tím je rychlejší, taky vyžaduje rychlejší paměťovou kartu a solidní počítač pro zpracování. Dneska je běžných 30 nebo 60 snímků za sekundu (fps - frame per second). Většina lidí už bere 60fps jako standart, ale představte si ty HW nároky, když kamera musí 60x za sekundu fotit a ukládat, nebo v případě přehrávání zase 60x za sekundu načíst fotku a zobrazit.

Datový tok vyjadřuje množství dat použitých při ukládání záznamu. Funguje jako spolehlivý ukazatel kvality kamery. Díky marketingové taktice mají HD uživatelé pocit, že full HD kamera je přece "full HD" a víc HD už to být nemůže. Rozdíl kvality je právě v datovém toku. Levnější kamery nemají dostatečně výkonný hardware, takže neumí dost rychle zpracovat a uložit vysoký datový tok. Video je pak nedetailní a s viditelným barevným šumem. Dost často zaslechnu, jak si někdo chválí nákup kamery do auta za 300kč. K tom dodá, že kamera je full HD a očekává prvotřídní kvalitu. Jenže ta se nedostavuje ani za slunečného dne, natož při běžných zhoršených podmínkách. Samozřejmě výrobce i prodejce "zapomene" zmínit datový tok, který je obvykle žalostný.

Příklady datového toku. Byte [bajt] má 8 bitů takže video 8Mbps má tok 1MB za sekundu.

Gopro Hero2 má 28Mbps (28/8= 3,5MB/ sekundu)
Gopro Hero3 má 33Mbps (33/8= 4,125MB/ sekundu)
Filmová zrcadlovka GH5 má až 150Mbps ( 150/8= 18,75MB/ sekundu)
Kamera na zbrani Mobius má 17Mbps (17/8=2,125MB/ sekundu)
Levná kamera do auta má 2-13Mbps (0,25- 1,625MB/ sekundu)

Vidíte ten rozdíl v objemu dat? Vyšší datový tok= víc informací o barvě= detailnější záběry. Přitom všechny kamery mají stejné rozlišení snímače 1920x1080p.

Na závěr je nutné podotknout, že všechny lacinější kamery než Gopro jsou zpravidla pěkně ořezané na datovém toku. K čemu mi je 4K rozlišení když uvidím barevný šum nebo vyblité barvy? Všechny ty čínské sportovní kamery mají tok kolem 13Mbps, což nedosahuje ani na polovinu Gopro kvality. To samé platí u kamer do auta a všeho mobilního s velkým rozlišením na malém čipu.

Světelnost je údaj hodnotící optickou kvalitu objektivu ve smyslu kolik světla propustí až ke snímači. Čím je hodnota nižší, tím víc světla projde na snímač, rychleji se vyfotí snímek a jde to použít za horšího světla. Sportovní kamery mají pevné ohnisko objektivu, a proto je jejich světelnost konstantní. U objektivů s měnitelným ohniskem (zoomem) potřebujeme znát světelnost na nejkratším a nejdelším ohnisku. Kvalitní objektivy mívají hodnotu na konci ohniska jen o něco vyšší než na začátku. Horší světelnost se projevuje tak, že je potřeba fotku exponovat delší dobu. Pokud delší čas neudržíme "z ruky" bude fotka rozmazaná. Abychom zkrátili čas focení a udrželi to v ruce, musí být zvýšena citlivost snímače, což způsobí nárůst šumu. Při výběru proto volte co nejsvětelnější objektiv i za cenu větší investice. Světelný objektiv je totiž k nezaplacení!
Při použití jakéhokoliv filtru na objektiv světelnost snižujete! To znamená, že část světla se pohltí (nebo odrazí) na filtru. Pak je nutné zvýšit čas expozice, citlivost snímače, nebo snížit clonové číslo.

Vybavení které používám:

 


Aktuální články

Reklama